To jsem zase nasbíral spoustu odkazů a je mi líto se o ně nepodělit…

Nejprve upozornění – článek o jedničkách a nulách bude mít pokračování, tentokrát zaměřené na prostor mezi „mám tranzistory“ a „mám hradlo“, který není Dave de Sadovi jasný. Můžete se těšit na animovaná CMOS hradla a krásné dvouemitorové TTL tranzistory, po kterých už bude všechno všem jasné. Ale to až budu mít trochu volna.

Dnes: vypouštění rybníka s odkazy.

U Atari 130XE jsem řešil, jako u všech svých retro strojů, jak nahrávat programy moderněji než z pásky, popřípadě z diskety. Pro většinu strojů existuje něco, co funguje s SD kartou. U Atari se to jmenuje SDrive. Existuje ještě jedno řešení SIO2SD, ale já zůstal u levnějšího, hezkého, českého SDrive, který jsem si pořídil v SMD verzi, která se dá zabudovat do krytu Atárka a tváří se, jako by tam byla odjakživa. Takže jsem zabudoval SDrive do Atari, připájel zevnitř na SIO port, a bylo.

Pro SDrive existuje vylepšená verze SDrive-ng, která umí např. SDHC karty nebo FAT32.

Dokonce existuje i pandán k SIO2SD, jmenuje se SIO2Arduino. Funguje úplně stejně, tj. emuluje mechaniku Atari 1050. Pro případ připojení k PC máme i SIO2PC.

Dobré informace o Atari najdete u Jindroushe, včetně popisu sériového rozhraní SIO. Dění mezi českými ataristy sleduju na Atari portálu, a pro software na úvodní naplnění SD karty jsem si šel sem a sem a na ftp.pigwa.net.

Nový přírůstek Archimedes, inteligentní krasavec s procesorem RISC, si vyžádal taky nějaké to sbírání odkazů. Od stránek s technickými informacemi (rozborka A3010, historie Archimedů, manuály a dokumentace) po stránky o počítačích Acorn. A samozřejmě máme i hacky: IDE pro A30x0, hackování optické myši PS/2 pro Archimeda (pinout zde), připojení ke standardním monitorům, specifikace Archimedího videa, a pro fajnšmekry Hackimedes Raspimedes… Jen náhradu mechaniky za SD kartu jsem neviděl. Ale zato mne inspiroval Martin svým článkem o použití čínské „FDD mechaniky na USB Flash pohon“ místo mechaniky v Amize, takže uvidím, třeba to zafunguje i u Archimeda.

S Commodorem jsem řešil totéž co s Atari. Jasně, existuje IDE64, ale já bych rád tu SD kartu. Commodore 64 má IEC, což je bratranec Ataráckého SIO, tedy zase nějaké sériové rozhraní, a k němu existuje SD2IEC, což je miniaturní krabička, do které zastrčíte SD kartu a pomocí dvou konektorů ji připojíte k sériovému výstupu a k rozhraní pro kazeťák. SD2IEC pak simuluje disk, dokonce umí dělat i CD a podobné věci (i když ne úplně intuitivně), jen je s tím trošičku opruz, protože to emuluje mechaniku 1541 naprosto věrně, tedy včetně její neskutečné pomalosti. Naštěstí existuje zrychlovač a další triky.  Zdrojáky firmwaru SD2IEC najdete zde. Zajímavé informace má i Enhanced C64 DOS support.

Analogicky k Atari i u C64 existuje Uno2IEC, což je emulátor disketové mechaniky postavený z Arduina.

A protože mám i pár kazet k C64, tak jsem si je „přepípal“ do podoby PRG a T64 souborů pomocí utility WAV-PRG (oproti té spektrácké jí nedělá problém jet on-the-fly a člověk nemusí laborovat s filtrama). Kdybych někdy chtěl, tak můžu spojit C64 s PC po sériovém rozhraní. Případně použít alternativu XU1541. K celému tomu cirkusu okolo IEC jsem našel i dokumentaci.

Až mě popadne pejcha a budu chtít používat GEOS, tak určitě využiju stránku o GEOSu na C64, driver GEOS SD2IEC i video „jak přehazovat disketové obrazy na SD2IEC pod GEOSem„. Ale zatím je pravděpodobnější, že dřív budu zkoušet starou dobrou CP/M na C128, a pak se mi bude hodit tohle.

Spousta perel se skrývá na webu H2Obsession. Od informací přes schémata až k obrazům disků. Literaturu pro Commodory jsem našel na Bombjack.org a naprosto neskutečnou sbírku starých knížek o Commodorech v PDF na Scribdu. Další informace pak na Codebase64.org, diskuse na Lemon64.com, novinky ze scény na CSDb a na Fridge.

Hezký víkend se starými počítači všem…