Nemám toho správného retro ducha. Nemají ho rozhodně moje javascriptové emulátory a assemblery a další havěť.

Je to tak. Kdyby to toho ducha mělo, tak by tam někde byl, namalovanej, taková bílá bublina s vočičkama…

Ale ne, vážně. Bylo mi vyčiněno (tomuto obratu se říká „zdvořilostní trpný rod“), že moje JS emulátory jdou proti duchu staré techniky. Ten duch totiž spočíval v tom, že s málem, rozuměj s technikou, která je z dnešního pohledu zastaralá, někdo dokáže udělat moc, jen díky šikovnému zapojení a ještě šikovnějšímu naprogramování.

S čímž souhlasím. Kdo jste viděl způsob, jakým ZX-80 a ZX-81 zobrazuje znaky na obrazovce, tak víte, o čem mluvím. Ano, bylo to úžasné a fascinující, a to je ten retroduch. Fajn.

Respektuju a obdivuju cestu, kterou jdou například pánové Jirka nebo Martin. Vytahují a oprašují starý hardware, rekonstruují ho, rozšiřují pomocí nových technologií, popřípadě zcela přestavují, překreslují staré plošňáky, mění zapojení tak, aby zachovali tehdejší minimalismus s dnešními možnostmi… Rád si jejich články čtu. Stejně jako Dexe, Logouta a další, kteří v podstatě pracují s veterány.

Trošku se rozcházíme u pohledu na novou techniku. Zůstanu u toho automobilového přirovnání: chápu milovníka veteránů, co si opatruje své klenoty a všude s nimi jezdí. Rád si poslechnu jeho vyprávění o tom, jak to tehdy byla poctivá kovařina a strojařina. Vím, že svoje stroje zná do posledního šroubku. Chápavě pokývám, když bude nadávat na ty moderní auta, kde není prostor pro tvůrčí rozlet, kde opravář umí akorát připojit sondu a vyměnit pak celý kus něčeho, kde je všechno řízené jedním počítačem a nazdar bazar, kde nejde jemně tohle přiohnout, tamto natáhnout a semhle přivařit, aby to jezdilo rychleji. Furt OK. Ale pak sednu do svého vozu z roku 2007 a odjedu s ním. A tady je ten bod zlomu.

Někteří milovníci veteránů se usmějí a dodají, že oni taky jezdí na ty běžné události moderním autem, kde si maximálně tak vymění žárovku, ale nepálí je to. Ale jiní si třikrát odplivnou a na rozloučenou vám dají přednášku, do jakého sráče že to sedáte. Pro tyhle hardcore veteránisty jsou ti první sváteční, nezapálení, možná i zrádci veteránské myšlenky.

Patřím k těm prvním. Mám rád hry na ZX Spectru, a když jsem zrovna neměl Spectrum a televizi, zahrál jsem si je klidně v emulátoru. Na stroji, který má mnohem, mnohem, MNOHEM větší výkon než to Spectrum. Kde není programování dobrodružství, protože vás od toho opravdu nebezpečného chrání dvacet mezivrstev, které bezpečně zachytí každou riskantní situaci. Kde vám nejde o sto bajtů, protože jen tenhle text jich má možná třicetkrát tolik (nepočítal jsem).

Zhnuseně tomu říkají „bloatware“. To jsou všechny ty hnusné mezivrstvy, které – jo, klidně to řekněte – zajišťují, že stroj s několika procesory a gigahertzovým kmitočtem a gigabajty paměti emuluje ZX Spectrum, 3.5MHz, 48 kilobyte.

Ano, vím, že kdyby někdo ten hnusný bloat odstranil a programovalo se přímo v assembleru, tak jsou všechny ty programy mnohem menší a rychlejší… jenže by nebyly, a když by byly, byly by naprosto nehorázně drahé.Ten „bloat“ je totiž programátorská lenost, protože programátoři chtějí udělat víc věcí rychleji, tak si pro to vytváří nástroje, jako například „vyšší programovací jazyky“, a ty holt s sebou nesou tuhle daň. Ovšem to je hnusná ekonomická realita a trošku jsem odbočil od tématu.

Ano, vím, že si můj emulátor vezme sto mega paměti. Je to proto, že je napsaný v JavaScriptu a běží v moderním prohlížeči. Kdybych ho psal v assembleru, dostanu se třeba na sto kilo velký runtime a stejně velkou paměťovou náročnost. Ale já nechci dělat perfektní emulátor PMD, od toho tu máme RM Team. 🙂 Já jsem si udělal emulátor, co byl za pár dnů hotový, funguje, a funguje bez toho, abych si musel něco instalovat, stahovat, rozbalovat, prostě jen instantně otevřu odkaz. Ano, žiju na internetu, a emulátor na internetu je pro mne nejpřirozenější.

Duch retra je pro mne až vevnitř. Až v tom, co si pro emulátor napíšu. Tam je ten boj o každý bajt. Není opravdový, samozřejmě – ale o to mi ani nejde. Mám jen rád tu dobu, osmibitový „feeling“ (fuj!) a taky mě baví svoje znalosti proměňovat do nějakého výsledku.

Rigidnímu retro duchu by odpovídalo, kdybych vzal pájku a spájel si vlastní počítač (což je, že předbíhám, samozřejmě v plánu, stejně jako rozšíření a vylepšení mé osmibitové sbírky – zrovna poslední přírůstek je Zilogat0rův divIDE). A na něm se vyřádím, možná ho vezmu někdy na nějaký sraz majitelů starých počítačů, ale do té doby si to klidně budu celé emulovat v JavaScriptu v prohlížeči, protože v tomhle směru nejsem purista. Mně stačí, když emulátor pípá, zelenají se písmena a ty pražce drncaj dú dá dú dá dú dá…

Aktualizace: Z druhé strany barikády komentuje technomorous Logout.