Texas Instruments TI-99/4A

Ve světě osobních počítačů tak trošku UFO.

Tento počítač, vydaný v roce 1981, obsahoval šestnáctibitový mikroprocesor TMS9900 (stejně jako jeho předchůdce TI-99/4 z roku 1979), což je de facto (jako mnoho mikroprocesorů té doby) monolitická verze existujícího minipočítače, v tomto případě TI-990. Jeho architektura je zajímavá tím, že je podobná filosofii procesorů 680x, 6502 apod. Samotný procesor obsahuje tři šestnáctibitové registry (PC, Status register a Workspace register) a v roli šestnácti pracovních registrů vystupuje paměť na adrese, dané Workspace registrem. To umožňuje velmi rychle přepínat kontext – vlastně jen prostou změnou obsahu workspace registru. Druhá zajímavost: procesor měl 16 datových pinů (D0 – D15) a patnáct adresních (A0 – A14). Adresace probíhala po celých slovech (dvou bajtech), takže celkový rozsah adres byl šestnáctibitový (0-65535), jako u osmibitových registrů. Procesor měl neobvyklé pouzdro DIL64 s rozestupy 0.9, což umožnilo tvůrcům vyvést všechny datové a adresové linky samostatně, bez multiplexování (jako bylo nutné u 8086). Zájemce o další vlastnosti odkážu na TMS9900 Data Manual.

TI-99/4A používal systém kartridží s pamětí a SW (hry, programy, Extended BASIC apod.). Kromě toho měl i rozšiřující port, kam bylo možno připojit nejrůznější periferie, od sériového modemu a řadiče FDD přes video výstup až po řečový syntezátor. Kromě portů pro kartridž a periferie obsahuje TI-99/4A konektor pro joystick, konektor pro monitor a konektor pro kazetový magnetofon.

Verze s „A“ na konci byla inovovaná – obsahovala nový videořadič TMS-9918 (ano, ten, co byl pak i v MSX).

Počítač měl i zabudovaný BASIC, který představoval čisté peklo. Ne že by jeho syntaxe byla nějak výrazně špatná, to ne, ale jeho interpret byl napsaný – no, posuďte sami: Program v BASICu se neukládal do RAM (které měl tento stroj pouhých 256 byte – ne, to „kilo“ mi opravdu nevypadlo!), ale do video RAM. Ta není namapovaná v adresovém prostoru, protože si ji obhospodařuje video řadič, přistupuje se k ní tedy jako k periferii, poeticky řečeno „jak když PMD sahá do ROM modulu“. Samotný interpret není napsaný ve strojovém kódu, ale v něčem, co se nazývá GPL, což je „strojový kód rozšířený o možnost transparentně přistupovat k různým typům paměti“. Instrukce GPL byly samozřejmě interpretovány GPL runtimem, a teprve ten byl napsaný ve strojovém kódu. Takže když si to shrneme: procesor, nad ním GPL runtime, v něm napsaný BASIC interpreter, a ten si tahá data z video RAM přes řadič videa. Představujete si výsledek? 🙂

TI-99/4A byl v USA poměrně úspěšný, ale pak, zjednodušeně řečeno, prohrál cenovou válku s Commodorem. Přesto vytvořil poměrně silný „kult“ a zanechal mohutnou fanouškovskou základnu, která je aktivní dodnes.

Parametry

  • procesor: TI TMS9900 na 3 MHz (16bit)
  • videoprocesor: TMS9918 (PAL verze TMS9929), 16 kB video RAM
  • video: různé módy, max. rozlišení 256 x 192; hardwarové sprity
  • zvukový procesor: TMS9919, později zvaný SN94624 a ještě později, při prodeji jiným odběratelům, doplněný děličkou hodin a přeznačený na SN76489
  • zvuk: 3 kanály, 5 oktáv; 1 šumový
  • paměť: 256 byte scratchpad RAM, 8 kB ROM; 18 kB GROM (Graphic ROM – ROM připojená jako periferie)