Adent a.k.a. "Mr. Hell" vás vítá u svého demočlánku.                                 V tomto demu uvidíte scrollující pozadí, jedoucí text (tento), různé fonty a taky uslyšíte skvělou hudbu, kterou napsal Plogue. . . . . . . . . . . Když kliknete myší, zvětší se vám toto demo na celou obrazovku! . . . . . . . . . . . . . Na úvod klasické pozdravy              Zdravím tyto firmy: Fuxoft, Busysoft, Logout128, MisticJoe, Factor6, Pan Prase, RM-team, Omikron, Noby, Softhouse, Oldsoft, VELESOFT, EC1045, Martin@8bity a všechny další.                          PS: PeCi zmar! .     .     .     .     .     .     .     .     .     .     .     . . . (už to bude) . . . . . . . Kdo z nás by neznal dema? Programy, kde se dějou nějaké grafické orgie, do toho hraje hudba a předtím / potom / přitom jede po obrazovce text. Většinou je k tomu nějaké omezení, jako třeba "do 1kB", "do 4 kB" nebo "pro 48K Spectrum", a účelem je, aby se divák neznalý pokochal vizuálnem / audiálnem, divák znalý aby pokýval hlavou a řekl: Tyjo, fakt dobrý, jak to asi dokázali? Takže by demo mělo být něčím zajímavé. Mělo by mít buď zajímavé vizuální efekty, nebo zajímavou hudbu, nebo pěkný loader nebo cool obrázek, ideálně všechno z toho. Na takové demo je pak radost se koukat. Ti nejlepší grafici / hudebníci / programátoři pak vysílají svá dema do soutěží, mnohdy mezinárodních, a soupeří s jinými grafiky / hudebníky / programátory. Demokultura se u počítačů drží od dob prvních domácích osmibitů, i když, věřte mi nebo ne, já jsem první demo zachytil až někdy v roce 1989. Od té doby mě doprovázely všemi platformami až na PC. Ale já bych rád zůstal u dem na osmibitech (a možná trošku na šestnáctibitech), nebo ještě přesněji: u současných dem na tehdejších počítačích. Mám s nimi problém. Ideologický problém... V 80. a 90. letech mělo demo několik funkcí. Zaprvé jste si užili radost z tvorby. Zadruhé jste o sobě dali vědět. Pokud se vaše demo šířilo, znali lidi i vaše jméno či přezdívku. No a zatřetí plnilo funkci sociální. Byl to takový prehistorický blog či Facebook. Můžete nad tím kroutit hlavama, milí čtyřicátníci, ale je to tak: většina juvenilních zápisků a statusů na Facebooku je naprosto banálních ("včera to byla kalba, dneska jsem sooo dooown!"), ale ony ani nemají ambice být nebanální. Je to ekvivalent zvolání "Ahoj, světe, jsem tady a kolíkuju si svoje místo mezi lidma". V podstatě naprosto stejnou roli měly tehdy dema. Samotná vizuální a zvuková stránka byla nosičem důležitého textového sdělení: "Ahoj, lidi, jsem tu, zdravím svoje kámoše, mám tu pro ně pár vzkazů, taky tu mám nějaký provolání, PeCi zmar, Speccy forever, napište mi." Potěšilo vás to, ne že ne, když jste si svoji značku přečetli v nějakém demu. Kdybych vystudoval tu sociologii, na kterou jsem se kdysi hlásil, tak bych tu mohl rozvinout nějaká moudra o subkultuře a sebepotvrzovacích rituálech, ale o to mi teď nejde. Jde mi o ten ideologický problém. V demu se třeba předvedl nějaký neotřelý grafický postup. Něco jako "mnoho sprajtů" a "spousta barev" a "šest zvukových kanálů ve třech fyzických". Klobouk dolů, hrozně fajn, vy jste na to koukali a říkali jste si: Sakra, jak to dělá? To bych nezvládnul? A pak jste to naprogramovali taky, vylepšili a dali jste to do svého dema! Na Spectru v roce 1990 to až tak moc nevadilo. O dvacet let později už je to vidět docela bolestně: Vznikají dema, stále zajímavější a stále technicky na vysoké úrovni. Stále se lidé setkávají, skládají muziku, malují obrázky a programují technicky vymazlené rutiny, a výsledkem jsou - dema! Programy, na které koukáte, líbí se vám, zaujaly vás... a to je všechno. Jako že: Všechno! Víc nic. Dokud bylo demo opravdu demo, tj. ukázka nějakých technologických konceptů, tak to bylo fajn, člověk si říkal Super, autoři to třeba použijí do nějaké hry, do nějakého programu, někam... Jenže když se dneska rozhlížím po (třeba těch spectristických) luzích a hájích, tak vidím co? Vidím spousty šikovných grafiků, hudebníků, programátorů, nadšenců, co svůj volný čas věnují třicet let staré technologii... jenže dělají dema! Nějak nevidím, že by vznikaly tak graficky a zvukově opulentní hry nebo technicky vymazlené utility (no, tam je to trošku lepší, uznávám). To sdělení je fakt bolestivé: Hele, umíme udělat spoustu věcí, tady je ukázka a ochutnávka, ale nikde se to nepoužije, zůstane to jen v podobě té ochutnávky. A my si teď sedneme a uděláme další ochutnávku... Promiňte, napíšu to natvrdo: pokud vzniká víc dem než her, tak je něco špatně. Pokud se technologie v demech naznačené a vyladěné pak nepoužijí v ničem jiném, tak je to jen samoúčelná onanie. Pardon. Když už dáte dohromady tým lidí, co stvoří grafiku a zvuk a zajímavé rutiny ve zdrojáku, proč nezkusíte udělat hru? Já vím, že her je spousta a že udělat hru dobrou, zajímavou a tak vůbec je šílená fuška, ale je to výzva, na kterou byste neměli rezignovat. A i kdyby to byla multicolorová obdoba Jet Set Willyho, nebo 3157. střílečka, ovšem tentokrát s šestikanálovou hudbou, tak je to furt lepší a pro ostatní aktivnější zábava, než koukat na demo. Nechte si to projít hlavou. Děkuji. A když na příštím XYZfestu a RSTconu uvidím novou českou grafickou hru, budu plakat radostí.