Bylo mi jedenáct a hltal jsem všechny články o počítačích, ke kterým jsem se dostal.

To nebyl takový problém: vycházely tehdy hlavně v Amáru a VTM, a obojí jsem odebíral a četl. To něco málo z ABC jsem taky přečetl. Jediné, co se ke mně nedostalo pravidelně, byla Sdělovací technika.

Hlavně články o domácích počítačích jsem měl rád. To se tak vždycky někdo utrhl a napsal článek o nějaké obskurní značce, jejíž leták sem kdosi přivezl ze zahraniční cesty do nespřáteleného zahraničí. Ofotila se reklamní fotka z toho letáku, v černobílém vydání na zeleném papíře přílohy AR Mikro to bylo obzvlášť krásné, a kolem toho byl text, který popisoval technické parametry. A na konec přišel ideový závěr, kam odvážnější autoři napsali, že „na takové stroje československé provenience budeme asi čekat ještě dlouho“, ti méně odvážní zmínili, že i v socialistických zemích vznikají kvalitní počítače, a ti, co měli nějaký škraloup, napsali, že „TESLA Horní Dolní chystá již v příští pětiletce výrobu domácího počítače, jehož parametry budou plně srovnatelné s těmi západními“.

Tyhle články mě naplňovaly nadějí, že počítače jsou vlastně za rohem a že jednou si i já takový výdobytek na vlastní kůži vyzkouším. Že třeba uvidím „velmi jemnou grafiku v rastru 256 x 192 bodů a s osmi barvami“. No, to jsem po pravdě neviděl, protože jsem sice měl Spectrum od roku 1986, ale u černobílé televize. Nebo že třeba uvidím ten počítač s disketovým drivem společnosti Commodore, jehož zvukový obvod pracuje v rozsahu téměř osmi oktáv.

Těšil jsem se opravdu moc, a těšení mi nijak neusnadňovaly ani katalogy Quelle, kde byly všechny ty počítače vyfocené. A nejen ty, ale i herní konzole a tři stránky obrázků z her s magickými a poutavými názvy, jako třeba Zaxxon.

A jak jsem se těšil, tak jsem si maloval i to, že bych jednou mohl pro takové počítače psát programy! Tak jsem si založil sešit a krasopisně, podle šablony, jsem ho nadepsal: „Industry Computer Software“, tedy zkráceně ICS. Jako že počítače a programy coby průmyslové odvětví, rozumíme si? Nekladl jsem si malé cíle, jak vidno, ale zase: bylo mi jedenáct!

V sešitu jsem pak popustil uzdu fantazii! Co list, to reklamní leták, případně článek. Vždycky jsem si nakreslil velmi futuristický tvar počítače a k tomu dopsal text ve stejném duchu a podobným stylem jako měly ty články v Amáru a VTM.

Začal jsem skromně, počítačem s jedním KB paměti a procesorem 8080, s alfanumerickým displejem a programovacím jazykem FORTH. Na dalším letáku (stránce) jsem nabídl zákazníkům modul pro rozšíření paměti na 16 kB. Další leták přinesl Univerzální Sběrnici US-1, do níž se dalo zapojit několik rozšiřujících modulů, a zároveň i moduly s jazyky BASIC a PROLOG. Samozřejmě vyvinuté přímo společností ICS.

Ta neusnula na vavřínech, a postupně představila několik dalších modelů svých počítačů, s grafikou, s joysticky, se zvukovým výstupem, s vlastní technologií pro ukládání programů (něco mezi disketou a Microdrivem)… Ty poslední modely už měly procesor Z80 a 128 kB operační paměti. No prostě děla! Kdyby mě nezastavili, asi bych postupně došel k dvoumegovým obludám!

Samozřejmě jsem navrhnul i univerzální sběrnici US-2, která „umožňovala připojení modulů pro procesory 8080 i Z80“ – a to proto, že měla jak signály Z80 (RD, WR, MREQ), tak i 8080 (MEMR, MEMW)! Moje další periferie, včetně čtečky děrných pásek a různých herních ovladačů, tak mohly být připojené ke všem typům počítačů ICS…

Jak vidíte, hojně jsem využíval floskule, vyčtené z dobových recenzí. Vše se dělo „za podpory“ – počítač generoval zvuk za podpory speciálního obvodu pro generování zvuku třeba. Nebo jsem se nevyhýbal ani hodnotícím adjektivům: velikost paměti byla „nevídaná“, programovací jazyk FORTH byl, samozřejmě, „bleskurychlý“, a vývoj software byl „s jeho pomocí velmi efektivní“. Počítače pak jejich uživatelé hodnotili jako „velmi povedené“ a „kladně přijali zejména možnost propojit až 8 počítačů do tzv. sítě, což přináší další výhody, především v profesionálním nasazení“.

Samozřejmě jsem nezapomínal ani na to „software“, takže jsem připravil pro zákazníky několik sad programů – kancelářských, databázových, ale i her.

No a pak jsem sešit asi na dva roky odložil. Vrátil jsem se k němu až někdy v létě 1986, když jsem měl k dispozici manuály k PMD-85 – hlavně ten systémový. Zase mě napadlo, že by se dala spousta periferií připojit k těm vývodům vzadu, už jsem navíc i věděl, jak fungují 8255 a 8251, takže jsem oprášil ideu například joysticku nebo úložiště dat, ale tentokrát jsem to už rozpracoval podrobněji – blokové schéma, popis příkazů, programátorský manuál…

Pak už jsem se k sešitu ICS nikdy nevrátil a na nákresy počítačů, co mohly v 80. letech změnit svět počítačové techniky, minimálně v Československu, kdyby byly bývaly vznikly, padal prach.

Proč o tom píšu? No, má to souvislost, jak jinak, s chystanou druhou knihou. Po Hradlech voltech jsem si řekl, že dokončím původní plán, popíšu, jak vypadá ten osmibitový počítač a zároveň ukážu, jak si ho postavit doma. A ne jeden, ale rovnou několik různých.

Když jsem tak v duchu přemítal, jak je koncipovat a jaké by měly mít jednotlivé typy parametry, aby se na nich dalo ukázat co nejvíc, tak jsem zažil silné deja vu. Zase mi v hlavě naskakovaly zaprášené vzpomínky… „Nejnovější přírustek do řady počítačů představí jemnou grafiku 256 x 192 bodů a programovací jazyk FORTH. Jeho průmyslovému nasazení napomůže možnost snadného připojení periferií přes standartní (sic! V 80. letech nebylo výjimkou narazit na stránkách technického časopisu na tento tvar…) rozhraní RS-232C s rychlostí až 9600 Bd.“

Připravovaný typ pak přinese možnost spouštět programy pro oblíbený operační systém MIKROS (obdoba západního CP/M).

A samozřejmě „doufáme, že se takovéto stroje dostanou k československým zájemcům o výpočetní techniku už v tomto či následujícím roce!“